165 Zdrtlichkeit Gnade Frantisek Halas: Gedichte které jiz se svym symbolismem, mystici- smem a umëleckym esoterismem doslouzilo v divadlech Komissarzevské, v Tovarys- stvech nového dramatu a ve Studiïch Umë- leckého divadia. Gamza nechtël (a ze své- ho nazoru) ani nemohl vidët, jakou cestu ubëhlo jevistnl umëni od Studil Umëlecké- ho divadia a jak vyvoj polozil ohnisko dënl mimo tyto Studie, ackoli kdysi pravë ony zarily umëlecké odvaze na cestu, a zaklada v Praze Studio, které ruské vyboje ma pre- nést do Cech. Mël ve Studiich svüj nej- vyssl vzor a svého nejuctlvanëjslho rezi- séra: Vachtangova. Vachtangov byl sku- tecny ideal Gamzüv a „Princezna Turan- dot" nejlepsl divadelni kreaci asi vübec. Osud vedl Gamzu tedy cestou Vachtango- vovou a Gamza umlra v ranném mladl snad uprostred nové prace a novych nazorü, snad pfed prahem neobycejnych üspëchü. I v torn osud vyplnuje tragicky Gamzovu „splendid isolation". At' jakkoli zly a ne- priznivy byl Gamzovi zivot, prece popral mu alespon v Cechach vseobecného uznani a ba i üspëchu za jeho umëleckou praci. Jeho hry v Umëlecké Besedë byly prova- zeny ne-li vsebecnym uznanim, tedy aspon hlubokym respektem k peclivosti, opravdo- vosti a pracovitosti Gamzovë a jeho druhü. Posledni jeho rezie v Narodnim divadie, zvlastë Turgenëvüv „Mësic na vsi" byl po této strance opravdu uznanim nadobycej- nym. Snad to aspon potësilo to hrdé a cit- livé srdce, kdyz uz uz poddavalo se nemoci a smrti. Snad to uspokojilo tu velikou umë leckou ctizadost, ktera byla pro Gamzu i posvëcenlm i tragikou. Jindrich Honzl Warme Zittergerausche das Nervengeflecht der Handflcichen schaben du enthüllst ihre Brüste und dir geschieht wie AschenbrödeL mit diesen Taubinnen aus der Asche des Lebens beginnst du Kom zu klauben Doch schlüpfrige Minuten flecken die Reinheit deiner Hingabe du verfolgst ihre Spuren von zermalmtem Opal Ihre Haut bebt ist bloBe Membrane das Herz bedeckend Vermoderst im Nu und erstickend unter dem Staub zerfallenen Leibes durchlaufst du ohn Aufenthalt ohn einzigen Schluck dein Leben und ohne auf den dritten Hahnenkraht zu warten verleugnest du auch die so über dir weint Das Karzinom der Hoffnung vernichtet dein Gesicht Leben plattgedrückte Wanze die Hunger spürt die se Tröstung verliere nicht Barmherzigkeit der Regenstürze Lehmhiirte locker rührt Aus erbrochenen Augen stehlend deine Kindheit dreimal rein Glück das uns gegeben und bleibt jeder Frist da Gefruchi des Mondes trocknet ein und verstolden deine Hoffnung überrumpelt ist Nachdichtungen von Paul Eisner

Red cs | 1929 | | page 27