168 14 -It ss? g-l 8 8-5. ^.g S J s s s s :s-i s »- ce SSSR. v CSR., opustil v prosinci 1928 své misto v Praze a byl prelozen do Kov- na. Soudruh Antonov-Ovsejenko dovedl vice nez vsichni propagatori-kulturtragri prispëti k hospodarskému a kulturnimu sblizeni Ceskoslovenska se Sovëtskym Sva- rem, pres prekazky neupraveného politi- ckého pomëru mezi obëma staty. Devëtsil a Red louci se s odjizdëjicim vyslancem nejen jako s representantem jediného pro- letarského statu svëta, statu, k nëmuz nas vize nejhlubsi sympatie, ücta i obdiv, nejen s osobou, ktera dovedla byti proletarskym, socialistickym diplomatem, tak odlisnym od spinavého typu burzoasni diplomacie, nybrz i jako se svym pritelem a spolupra- covnikem. Zejména redakci ReDu An tonov-Ovsejenko napsal pro 2 c. (sovëtské) I. roc. ReDu vzpominky z rijnové revoluce bylo cti, ze tento vojak proletarské re voluce byl jejim spolupracovnikem. R. SIEGFRIED GIEDIONBAUEN IN FRANKREICH. Bauen in Eisen, Bauen in Eisenbeton. 1928. (Klinkhardt u. Bier- mann, Leipzig-Berlin.) Historicky podrobna a presna, mnozstvi vyznamného a malo znamého materialu pri- nasejici nedavno vydana kniha S. Giediona o zeleznych a zelezobetonovych stavbach ve Francii, ukazuje s definitivni argumen- taci prioritu francouzskych autorü, presnë feceno francouzskych inzenyrü a technikü ve vyvoji architektury nasi doby. Pocatek moderni architektury slusi se kl&sti tam, kde stavebnictvi zmocnuje se poprvé üplnë no vych materialu a novych konstrukci, a Gie- dion ukazal, ze francouzsti inzenyri do- vedli byti smëlejsi, düslednëjsi a radikal- nëjsi ne2 jejich vrstevnici v Anglii a v Në- mecku, aëkoliv tyto zemë byly prümyslovë vyspëlejsi. Giedion, jenz se casto dovolava Le Corbusiera a Le Corbusier, jenz se téz casto dovolava Giediona, vychazeji z nazo- ru, ze moderni architekturu dluzno dato- vati od vzniku masinismu a industrie, tedy asi od 1830: pravymi predchüdci, ne-li za- kladateli moderni konstruktivni architek tury, jsou podle nich Polonceau, Horeau, Labruste, Flachat, Hittorf, L. C. Boileau, Eiffel, Saulnier, Dion, Cottancin, Arnodin, Coignet, Lambot, Hennebique, Freyssinet a j. autori, z nichz mnozi vytvorili svS nejdülezitëjsi dila jiz v polovinë XIX. sto- leti - spise nez van de Velde, Olbrich, Hoffmann, Wagner a j., kteri obycejnë jsou pokladani za iniciatory nové archi tektury, ponëvadz estetikové a historikové nedatuji zrod nové architekt. epochy od vzniku prümyslu, moderniho dopravnictvi, od pouziti novych konstrukci a materialu, tedy faktorü, jimiz architektura je podmi- nëna ve své podstatë, nybrz od módy nové „nehistorické" formy a dekorace. V tom- to smyslu nutno priznati, ze nositelem vy- voje v devatenactém stoleti, kdy akade- micti architekti byli zamoreni historismem S to cm - "tt V - SOS- -< Q I •|'s S g - O -C O O-O S P t3 k ,K S v <u O Q Q c >r o 'S -a s 8 oss e S ts O "3 "§2 S-gQ S<^ o sS -Cv, V» S 2 a - s O to JV -Cd g o va u o <3 13

Red cs | 1929 | | page 30