47 maa aam B.PEJSA &SPOL. ïïastm sESaS tssaSwsXasa Julius Fucik (Odeon 1) Byla by v CSR konfiskovana bible? Index, Brno, c 10. JEN PRVOTftlDNf PROVE DEN I CESKÉ BUDÈJOVICE bodë? Hloupa pruderie püsobi, ze i velka dila socharska, ktera by byla nasi chloubou, lezi schovana po koutech. Oola byla posedia po mladych slechticich, üred' nlcich, rytirich, s Egyptrany spala od svého casného mla' dl Ooliba, jeji sestra, jestë mnohem vice smilnila 8 düstojniky, uredniky a ztepilymi rytiri; odhalovala svou hanbu a oddavala se stale castëjsimu smilstvu; vyhledavala naruzivë naruci tëch, kdoz maji ud jako osei a vydavaji sémë jako rüze cteme v knize Ezechielovë, kapitola XXIII. A nikdo Z nas nepodezira Ezechiela, ze by byl hodlal psati porno' grafii nikdo z nas, ba ani censor ne. Ale jaka povëra chrani Ezechielovu posvétnost, kdyz dila basnicka jsou vydana nejomezenëjsimu okleëcovani a nejhloupëjsi persekuci? Ai budou jednou psany dëjiny censury a budou napsany, neboc kulturni historie by nikdy nebyla üplna, kdyby nemëla zaznamü a dokladü o tom, jaké prekazky lze také klasti kulturni praci zastavi se nas historik ne- pochybnë nad zapomenutym hrobem omezence, ktery mël odvahu vztahnouti ruku na Flaubertovu ,,Pani Bovaryovou" nebo na Baudelaireovy „Kvëty Zla". Ani smrt nebude mu ochranou pred titulem, jenz mu prislusi a jedinou omluvou jeho neprozfetelnosti bude to, ze Flaubert i Baudelaire vydobyvali si teprve své misto a ze zde on, ürednicek bez ducha a bez rozhledu dovedl je docenit pravë tak malo jako smecka zasluznych oficielnich kritikü. Ale histo' rik projde leta padesata minulého stoleti, projde i nasle- dujici desitileti a dostane se patrnë budcli na historii censury stacit jen jediny muz do let dvacatych stoleti dvacatého. A bude mu stanouti ne uz ve Francii, ale v CSR. nad zapadlymi hroby lidi, kteri s imponujicim klidem klestili a prznili totéz dilo Baudelaireovo a vie: dila basnikü, vëdcü i politiku, Vrchlického, Havlicka, Darwina, Marxe, Rictuse, Lautréamonta, Sudermanna, Tol' stého, Berga, Zoly, jak tu müzeme jmenovati namatkou, ale ne bez dokladü. A to mluvime jen o tëch uznanych ,,starych panech", o nichz by byl muz, tak vlivnë zasa' hujici do literatury, musil vëdët, kdyby byl s üspëchem absolvoval alespon stredni skolu. Pripad, ktery vyvolal nasi poznamku, je konfiskace Lau' tréamontova .Maldorora". Je to zatim posledni v té rade kulturnich skandalü, ktera roste do nekonecna, ale o niz i tak zvany „pokrokovy" tisk velmi üctyhodnë mlci. Republikanské censurni praksi byla prace usnadnëna nc vymi paragrafy, zejména zakona na o^hranu republiky, pa' ragrafy tak dokonale gumovymi, ze pri trose dobré vüle a rainimu namahy bylo lze pod në vtësnati vse, co kdy bylo napsano. Na censurni aparat byly vsak kladeny prilis velké pozadavky a tak se prakse vyvinula nakonec tak, ze bylo sporeno i namahou i dobrou vüli a konfiskacni ni' lezy misto düvody byly vyplnovany jen citaci paragrafü. Je to tak zbytecné a tak neodvolatelné, ze doufam v nejblizsi dobë dojde i k vypustëni tëchto pravnich ci' tatü a ze bude pouzivano prosté formulky: konfiskuje se odtud az potud, dejme tomu, z vnuknuti boziho. Pochopitelnë, ze takova pravomoc ve vëcech politickych nezüstala bez vlivu na pomër k predkladanym dilüm vë' deckym i beletristickym. Proto se dnes müzeme pochlubiti konfiskacemi, které i na nejsirsim mezinarodnim foru nena' lézaji souperü, proto se dnes müzeme pochlubiti skandaly» které v mezinarodnim mëritku nemaji prikladu. Velka ma« lomësCacka vëtsina t. zv. kulturnich pracovnikü vsak mlcela k radëni politické censury a dnes, kdy uz to doléha i na »eji tëlo, nedovede uz nic vic, nez rozpacitë okusovat nehty a nanejvys ..domnivat se, ze by to prece jen nemusilo toyt", kdyz si v zahranicnich novinach precte ironickou zpravu o novém kozackém kousku ceskoslovenské censury. ,,3nad se nepodari vzbouriti tuze idylické a pohodlné intc kktualy ke skutecnému odboji proti zakladüm zeakcni censury, ale je mozno püsobit alespon na to, aby, sreba jen o krok, byla zahnana do snesitelnëjsich mezi. NOV"? KOUSEK Cs. CENSURY nutno zaznamenati. Po Rictusovi (vyslém ostatnë predtim casopisecky) doslo na Lautréamontovy »Zpëvy Maldororovy« (vyd. Odeon). Zda se, ze bude nutno proti tomuto nekulturnimu radëni brzy podniknout organisovanou akci. TRIBARVOTISKU

Red cs | 1929 | | page 17