56 I. moholy-nagy, 1930 (staatsoper, berlin): „madame butterfly" umoznuie kontinuitivni snimek kazdé scénv s efektem, ze ztrnulé hledisko zrusuje t(m, ze natacena scéna muze byti obiektivem obkrouzena v rüzné vyskové ürovni. musili bychom zde, abychom problému zcela vyhovëli, uvésti mnozstvi prikladü, jejichz jadrem ie zruseni optické nudnosti pri nutném délkovém mëritku montaznich kusü zvukového filmu. tak müzeme misto pohybu kamerou uvadëti do pohybu samotné scény (otaceiici se jevistë, bëzici pas), zde se objevuje opët nova rada kombinad, pristoupf-li k pohyblivému objektu jestë pohybliva kamera, steina rychlost, stej.ny smër pohybu nebo zvolnëni pohybu, kontrastu- iiciho s iinym, poskytuii nekonecné variace. (odbornikovi pro dalsi obohacenl: houpackové a clunové snimky, letecké obrazy.) také mnohé optické pomocné prostredky mohou byti k tomuto ücelu castëji pouzity. myslim hlavnë na siiné a slabé zaostrovani dülezitych a mënë dülezitych obiektü, které mozno bëhem scény podle potreby mëniti. to by znamenalo jisté priblfzem k fysiologické optice. pri fixaci objektu vidime sebou ieho celé okolf ien zamlzenë. müzeme iiz nyn( predpovidati, ze budeme iruti v budoucnosti radu optickych systémü, které dovoli odpovidaiic po- hybüm kamery automatickou distancisaci pro prïpadné zaostrovam smmkü od totalu az po close up. musïm nci, ze se mi siroka montaz zvukového filmu zda z fysiologickych düvodü zdravëisi, ponëvadz oei ménë namaha nez kulometna montaz nëmého filmu*. tytéz pozadavky jsou ve zvysené mire platny pro tvorbu barevného filmu. byl-li pomër montaze nëmého filmu k montazi filmu zvukového vyiadren 2 10, musfme voliti zde 1 10, to znamena, ze barevny film bude pracovati jestë pomaleisfm rytmem nez film zvukovy. k tomu pristupuie, ze mohou byti rychlé pohyby v dlouhych castich snfmkü ménë casto pouzfvany, ponëvadz by proti cerno-bilému püsobent vyvolavaly zvyseny neklid a silnëjsi mihotam. vübec prinese barva iako novy prvek filmové tvorby velmi mnoho prekvapenf, ponëvadz jsme kinetickou energii barevnych hodnot az dosud zazili v tak koncentrované formë zridka. zatim co cerno-bily film musil pri dynamické montazi dbati jen pohybovych hodnot a cerno-bilého vyrovnanf montaznfch castf, bude odpovëdnost sestrihu a rezie pri barevné montazi daleko vëtsf. nehledë k tomu, ze kazda scéna jest iiz predem barvou citovë silnëji urcena, musf mfti budoucf barevny film visualni osu, ktera predstavuie vëdomou psychofysickou podporu obsahu tfm, ze urcité casti isou provedeny v cerveném, modrém, zlutém nebo rüzovém atd. züstaneme-li zde vërni jiz stavaifefmu zakladnfmu principu impresionistického malfrstvf nebo zrusfme-ii jej v nejkratsf dobë, ukaze nynf zapocata prakse. iedno ovsem nesmf byti s touto visualni osou zamënovano: musealnf tón starych obrazü! lest tu nebezpecf, ze primo nebo oklikami budou vsechny barevné hodnoty noreny v urcity barevny tón, takze budou vsechny barvy pokryty urcitym barevnym zavojem**. nechci tim tvrditi, ze »kulome1na montaz« nebude v budoucnosti uzivana. nebude vsak jiz principem, nybrz prostredkem vedle jinych. ostatnë byla visualni osa provodena jiz v nejlépe fotografovanych ëerno-bilych filmech: »panna orleanska« a »vampyr«, pravdëpodobnë pomoci optického prostredku, konsekventnim uzitim tmavého filtru. cavalcanti uzi I v »la petite I i I y« za visualni osu hruby platëny rastr. 102

Telehor cs | 1936 | | page 106